Portálové dveře do života E1

Vešla jsem portálem, zamkla ho za sebou. Byla tu dost velká zima a foukal studený vítr, jako by se mělo něco hroznýho stát. Je možné že se stane, ale je jasné že se tu stalo před několika lety, tady vše začalo...všechny mé životní schránky..zde začaly. Noroi Bara Rose, Megami Jigoku, Yukiko Ryuketsu, Yuki Chimamire, Kyasarin Besarius a ostatní. Všechny zde umřeli a je načase abych brzo skončila i já a dala život další schránce nebo s tímhle světem bude konec, už od narození máme poslání. Chránit bezbranné a slabé, hlavně své kamarády a školu s ní i tajemství celého světa. Vešla jsem do toho rozpadajícího domu, kde jsem žila před několika životy zpět. Z domu šla cítit ztuchlina a rozkládající se těla. Vešla jsem na půdu a sedla si do moderního křesla, zavřela jsem oči a jen tak se snažila napojit na historii tohoto domu.

Při mém sledování historie tohoto domu mě vyrušila podivná mlha, odpojila jsem se tedy a rozhlížela. Objevil se mohutný vír a z něj povstala jedn a ze spolku Akuma no Hanta, což byli poslové Satana. Abych pravdu přiznala necítila jsem se zrovna schopna boje, po tom dlouhém utíkání ze zámku zla. Byla to Seraphin, dívka která se přidala do spolku hned jakmile vyzabíjela celou svoji rodinu a své přátele, jako první z démonů zaútočila na akademii Noroi Asahina, to jméno dostala hned po jejím útoku. Nevím co si počít, bojím se že když se pohnu vrhne se na mě, jen jsem hloupě stála a připravovala se na útěk.

Jdu do pokoje E1 vlezu do portálu uvidím tam ženu z nožem co tu děláte  máte party
hm kde jsou lidi co se stalo co je ona co je to za lidi taak co se děe

Seraphin se otočila na Erizabesu a hned ji okamžitě žduchla a hodila po ní nůž, který se jí zabodl do hrudníku, do plic. Poté k ní došla a začala jí být pěstmi. Odstoupila a vrátila se zpět na míso přede mne.

Nemohla jsem se hnout a jen se koukala na to jak Seraphin ubližuje Eruzabesu." Co tady sakara děláš ? Chceš umřít ?!" Zakřičela jsem na ní, doběhla sjem k ní a vyvolala její vlky, kteří jí odnesli na louku daleko a tam ji vyléčili, nad celým domem jsem vztyčila bariéru a upřeným pohledem jsem se dívala na Seraphin.

Seraphin došla ke mě, stále jsem se nehla. Vzala si nůž, co byl na zemi, zabodla mi ho vedle srdce, tím se mi vrátili všechny vzpomínky na den, kdy jsem mladé paní Samuel Leo nesla dopis pro jejího snoubence a když jsem se vrátila skoro celé panství bylo vyvražděno, podlomili se mi nohy, všechny mé vzpomínky byly navráceny, všechny ty které jsem se snažila vymazat, ukázaly mi jak slabá jsem doopravdy, že nikdy nedokážu ochránit nikoho a vždy když je vše špatné ukončím svůj život. Nejspíš už je můj čas, jen jsem klečela a nechala jsem Seraphin zabít mě.

sedla jsem si na jednoho vlka šla jsem k barieře dívalasem se na dům řeknu škoda že tu
není Aris zavolám Aris a čekám na nu neš příde promněnila mě na hibrida a zmizla
zamnů jdou pavůci hnusní a věčí neš ten barák

Zahlédla jsem mírně jak se blíží k Erizabesu-chan obrovští pavouci, to musela být nejspíše stvoření od Seraphin, začala jsem si potichu opakovat."Tohle je můj osud, osud neřídí mě, to já řídím osud, nikdy nenechám své přátelé na holičkách, nikdy nevzdám tohle vše, já nikdy nezemřu, já budu věčná, má duše zde bude navždy i když tělo ne." Mé tělo začalo pomalu plápolat zelenými plameny. Mé ruce se proměnili ve smaragd, stoupla jsem si a chytl nůž, který mířil na mě." Tady nemáš, co dělat, tohle je můj život !!" Dodala jsem naposledy a celá půda vzplanula, šlo vidět, že jí to ubližuje, všechno i mé slova plná naděje, lásky i síly. Když zmizela ulevila jsem i s ní zmizeli pavouci, chytla jsem ARIS a Erizabesu-chan "takže co tady děláte vy dvě..hmm ? Kdopak vám dovolil jít do mé minulosti, co kdyby tu bylo něco nevhodného, třeba bych se sprchovala, nechtěly byste vidět snad jak se koupu co ?"