Kapitola I.

Tohle je vyprávění o tom, co se stalo hodně hodně dávno, to zde na téhle pusté ledové zemi nic nebylo a ani nežilo. Je to velice důležitý příběh, protože vysvětluje, jak se náš svět stal tím čím je.
Bylo to v době, kdy se zdálo, že se na celém světě povedlo dodržet slíbený mír. Chlapci začali nosit velice zvláštní oblečení čím dál víc se stávali být slušnými a společenskými, mezitím co některé dívky se staly ještě více podobné prostitutkám a některé zase roztomilými lolitky. V těch dobách žila v jedné odlehlé japonské vesnici holčička, která se jmenovala Kyasarin (Catherine Jikkun) Besarius. Bydlela v jednom z domů, které stály pěkně v řadě a byly propojeny půdou. Jedno odpoledne si hrála v zahrádce za domem, když najednou se ve vedlejší zahradě objevil podivný kluk, vyšplhal na zeď a díval se na ni. Velice ji to překvapilo, protože v tom domě nikdy žádné děti nebyly, bydlel tam jenom pan Raidon a slečna Raidon, starý mládenec a stará panna, kteří žili spolu. Zvědavě se tedy ohlédla. Ten kluk byl strašně špinavý, jako kdyby se hrabal rukama v hlíně, pak dlouho brečel a nakonec si těma rukama otřel obličej. Ostatně právě tohle ten kluk před chvílí udělal.
"Ahoj," řekla Kyasarin.
"Ahoj," kývl kluk." Jak se jmenuješ?"
"Kyasarin," odpověděla Kyasarin. "A ty?"
"Ryuu," řekl chlapec.
"To je legrační jméno!" podivila se Kyasarin.
"Není ani z poloviny tak legrační jako Kyasarin," odsekl Ryuu.
"Ale je," nedala se Kyasarin.
"Ale není," trval na svém Ryuu.
"No, ale já si aspoň myji obličej," na to Kyasarin.
"A ty bys to měl dělat taky, zvlášť když..." nedopověděla. původně chtěla říct: zvlášť když brečíš, ale pak si pomyslela, že by to nebylo zdvořilé.
"Ale je," nedala se Kyasarin.
"Ale není," trval na svém Ryuu.
"No, ale já si aspoň myji obličej," na to Kyasarin.
"A ty bys to měl dělat taky, zvlášť když..." nedopověděla. původně chtěla říct: zvlášť když brečíš, ale pak si pomyslela, že by to nebylo zdvořilé a slušné.
"No jo, tak jsem brečel, no," přiznal nešťastně Ryuu a řekl to tak nahlas, jako by mu bylo jedno,jestli se někdo dozví, že plakal. "Ty bys brečela taky," pokračoval, "kdybys celý život snášelo to, že tě šikanují všichni kvůli tomu, že jsi hybrid dvou ras, sebrali by ti celé panství a pak by tě najednou zavřeli do takovéhle příšerné díry a řekli ti, že tady od teďka budeš žít."
"....není díra," ohradila se dotčeně Kyasarin. Ale Ryuu byl tak rozčílený, že si toho vůbec nevšiml a pokračoval: " A kdyby tvého tatínka odvlekla Death company a on by musel pracovat na něčem, co zničí tenhle svět - a ty bys musela bydlet s tetou a strýcem.

Tohle je vyprávění o tom, co se stalo hodně hodně dávno, to zde na téhle pusté ledové zemi nic nebylo a ani nežilo. Je to velice důležitý příběh, protože vysvětluje, jak se náš svět stal tím čím je.
Bylo to v době, kdy se zdálo, že se na celém světě povedlo dodržet slíbený mír. Chlapci začali nosit velice zvláštní oblečení, čím dál víc se stávali být slušnými a společenskými, mezitím co některé dívky se staly ještě více podobné prostitutkám a některé zase roztomilými lolitkám. V těch dobách žila v jedné odlehlé japonské vesnici Tenbatsu holčička, která se jmenovala Kyasarin (Catherine Jikkun) Besarius. Bydlela v jednom z domů, které stály pěkně v řadě a byly propojeny sklepy. Jedno odpoledne si hrála v zahrádce za domem, když najednou se ve vedlejší zahradě objevil podivný kluk, vyšplhal na zeď a díval se na ni. Velice ji to překvapilo, protože v tom domě nikdy žádné děti nebyly, bydlel tam jenom pan Raidon a slečna Raidon, starý mládenec a stará panna, kteří žili spolu. Zvědavě se tedy ohlédla. Ten kluk byl strašně špinavý, jako kdyby se hrabal rukama v hlíně, pak dlouho brečel a nakonec si těma rukama otřel obličej. Ostatně právě tohle ten kluk před chvílí udělal.
"Ahoj," řekla Kyasarin.
"Ahoj," kývl kluk." Jak se jmenuješ?"
"Kyasarin," odpověděla Kyasarin. "A ty?"
"Ryuu," řekl chlapec.
"To je legrační jméno!" podivila se Kyasarin.
"Není ani z poloviny tak legrační jako Kyasarin," odsekl Ryuu.
"Ale je," nedala se Kyasarin.
"Ale není," trval na svém Ryuu.
"No, ale já si aspoň myji obličej," na to Kyasarin.
"A ty bys to měl dělat taky, zvlášť když..." nedopověděla. Původně chtěla říct zvlášť když brečíš, ale pak si pomyslela, že by to nebylo slušné..
"No jo, tak jsem brečel, no," přiznal nešťastně Ryuu a řekl to tak nahlas, jako by mu bylo jedno, jestli se někdo dozví, že plakal. "Ty bys brečela taky," pokračoval, "kdybys celý život snášelo to, že tě šikanují všichni kvůli tomu, že jsi hybrid dvou ras, sebrali by ti celé panství a pak by tě najednou zavřeli do takovéhle příšerné díry a řekli ti, že tady od teďka budeš žít."
" Tenbatsu není díra," ohradila se dotčeně Kyasarin. Ale Ryuu byl tak rozčílený, že si toho vůbec nevšiml a pokračoval: " A kdyby tvého tatínka odvlekla Death company a on by musel pracovat na něčem, co zničí tenhle svět - a ty bys musela bydlet s tetou a strýcem. A navíc, když je strýc blázen." Kyasarin se na něj podívala nechápavě, v hlavě se jí motalo hodně věcí, kterým nerozumněla."Co je to hybrid dvou ras ? A co je to Death company ? Nikdy jsem o tomhle nic neslyšela...", zeptala se zvědavě Kyasarin. Ryuu se na ni nechápavě a zároveň překvapeně podíval."Ty o ničem nevíš ?...", zeptal se se smíchem a myslel si, že si z něho jenom střílí."Opravdu o ničem nevím..", odpovědala Kyasarin.
Ryuu chvíli přemýšlel, zda ji o tom všem povědět, nakonec se rozhodl že jí o všem poví, přece jenom ona jediná se k němu hned na poprvé začala chovat přátelsky. Ohlídl se, zda ho někdo nesleduje a tak teda spustil." Můj strýc je jeden z hlavních členů D.C., dělá na lidech pokusy a mění je v monstra, já se stal jedním z jeho obětí a už mu nemůžu utéct, musíš si na něj dávat pozor. Death Company je obrovská skupina lidí, kteří vybudovali obrovskou kupoli a v ní umělý svět, kterému říkají "Nový svět", posílají tam všechny nepotřebné lidi, co maji podřadnou práci a pomocí svých pokusů je tam vraždí, aby zmírnil ten hladomor, co je po celém světě. A hybrid dvou ras je člověk, který dostal o mého strýce virus, který tě uměla přetvoří na démona nebo anděla, v mém případě se dokáži přeměnit na oboje anebo je dokonce smíchat, můžu ti to ukázat, když přijdeš ke mě večer, budu zde čekat večer zase. Ukážu ti to vše, ale už musím jít." Jakmile to dořekl, všiml si svého strýce jak stojí před domem a sleduje ho, rychle seskočil ze zídky a běžel za ním domů.
"Kdopak to byl, tvoje nová kamarádka? A o čem jste si vykládali, synovče ?" Ptal se strýček, když držel Ryuuho za ramena a vedl ho do domu."Ale strýčku, jenom taková zbytečná dívka, ptala se mě jenom, jak se jmenuji a jak se mám.." odpověděl mu Ryuu s úsměvem, aniž by věděl, že právě rozhodl o budoucnosti té nebohé nevinné dívky. Strýček nic nevnímal, co řekl Ryuu, ale dost dobře rozumněl slovu "zbytečná". "Ryuu dnes budu na něčem pracovat, nebudu tě vůbec s ničím zatěžovat....takže za mnou nemusíš chodit, jestli potřebuji pomoci, je ti to jasné?" Zeptal se strýček a než Ryuu odpověděl, už zamýšlel, co udělá s tou "zbytečnou" dívkou, která je na téhle zemi na obtíž."Jak si přeješ strýčku...", odpověděl Ryuu a už běžel do svého pokoje, připravit ho na dívčí návštěvu.