KEIMUSHO NO WARU ( 刑務所の悪 )

Dodávka zastavila, Erizabesu-chan odtáhli násilím do jedné z věznice, zamknuli ji tam. Jako neviditelná jsem se plížila za nimi, abych zachránila Erizabesu-chan, ale při vstupu se ruší všechna magie, nic zde nefunguje, chytli mě a zavřeli vedle Erizabesu-chan.

Podívala jsem se naštvaně na Erizabesu-chan."No to jsi to zase podělala...Víš vůbec kde jsme ? Tohle je nejznámější vězení, tohle je rodiště všeho hříchu...Tady se mučí, vraždí, znásilňuje...už nikdy neutečeme..deno denně zde budeme bojovat o holý život, snaž se přežít, magie zde nefunguje, staneme se zvířaty.." Chytla jsem kovové tyče, mříže, začala jsem s nimi lomcovat a všelijak se snažila je zlikvidovat. Nedařilo se mi, přišli hlídači, dali mi pěstí do obličeje a uspali mě jakousi injekcí, ležím na posteli a jsem uspána.

Po chvíli mě odtáhli do jedné z mučíren, svlékli mi všechno oblečení, zůstali mi jenom kalhotky, pověsili mě rukami na jakýsi hák. Po pár minutách jsem se probudila...a zjistila situaci.

Rozhlížela jsem se dokola."Co to má sakra znamenat ?!" rozzuřeně jsem sebou házela avšak mi to bylo k ničemu."Okamžitě mě pusťte....!"Křičela jsem jak mohla, stále mi to nepomáhalo, zde jsem byla jenom za sebe, strašně jsem se bála o Erizabesu-chan, bylo mi líto toho, že jsem ji seřvala.

Snažila jsem se nějak dostat ven, ale bylo to stále marné. Za každý můj pohyb mě temný chlápek bičoval, jak jen to šlo. Nestíhala jsem s dechem, každý švih byl plný bolesti a zášti.

Odtáhli mě do prostředka věznice, takže na mě viděla i Erizabesu-chan. Byla jsem omámena morfiem, byla jsem celá od krve a jen málo jsem vnímala dění okolo mě.

Co se to děje? To jsem doopravdy tak slabá, i vězni s inteligencí nulovou jsou mnohem silnější než já cvičený anděl, což znamená že být andělem nebo démonem je jenom jako ozdoba, nepomůže nám to k ničemu. Jsme jenom hračky pro tyhle zavržence...Tyhle myšlenky se mi honili neustále hlavou, nastala noc a já stále visela, všichni už spali a já jediná trpěla.

Objevil se tam zahalený muž, vzal mě do náruče, poté vyskákal do nejvyššího patra, tam odemknul dveře, byla tam místnost jako každá jiná v normálním domě, položil mě tam na postel a překryl peřinou, pouta připevnil k posteli, abych neutekla, poté seskákal dolů a stál před věznicí Erizabesu-chan. 

"Ty jsi Erizabesu-chan, že ? Nesu ti jídlo, zde ho podávají jen zřídka, potřebuješ si udržet svoji imunitu, zítra budeš bojovat v aréně, bez milosti všechny zabij, jsou to vrazi a násilníci, nebudeš za to trestána, jenom ochráníš svět. poté k tobě přijde muž a zalíbíš se mu, dělej že máš o něj zájem, on tě pak přidá do jeho armády a můžeš utéct i s tou holkou, jenom to vše musíš dodržet." Řekl a pak zmizel za mnou.

Odemknul mi pouta a vložil mě do vany se vřící vodou, příjemným hadříkem mě umýval od krve. Snažil se vše dělat opatrně, jednou rukou mě držel, abych se neutopila ve vodě, jelikož morfium stále působilo.

Poděkuji a najím se. Ráno  jsem si vybrala to nejlepší brnění a meče. Pak mě už jenom odvlekli do arény, zápas započal a já byla celkově nervózní. Jeden se na mě rozběhl, chtěl mě podříznout. Mávla jsem mečem před sebe, náhodně jsem  mu usekla hlavu. Rozběhl se další, ten mě chtěl probodnout. Vypadá to že má dost ostrý meč, začala jsem s dvěmi meči mávat jako bych měla v ruce vejířek a mávala si s ním dokola. Díky těm otáčkám mě nemohl trefit a tak jsem jednoduše počkala, když se nebude krýt a zaútočila a zabila. Přišel kapitán zalíbila jsem se mu, přesně jak řekl ten chlápek. Dělala jsem, že mám o něj zájem a on mě nakonec přidal ke stráži věznic v horním patře. Dostala jsem vlastní luxusní pokojík, hned jsem se zabydlela a dala si chvilku oddych.

Po chvíli jsem se probrala. Vyskočila jsem z vany na něj, z jeho boku opasku jsem mu vzala dýku, seděla jsem na něj jednou rukou jsem mu držela ruce a druhou jsem mu držela dýku u krku." Kde to jsem a co se stalo ?" Zeptala jsem se podezřívavě a trochu se rozhlížela, abych se zorientovala.

Šibalsky se pousmál." Jsi v mém pokoji, zachránil jsem tebe i tvou kamarádku, aby vás v  noci nedostala ni jedna ze sester temnoty.." Řekl a sedl si, shodil mě ze sebe a šel si sednout na gauč." Klidně běž ven, nebo si vem šaty jsou v druhém pokoji..." jakmile to dopověděl zapálil si cigaretu a dělal jakobych tu ani nebyla.


"Sestry Temnoty ?! Musím jít za Lali.." Řekla jsem, vběhla do vedlejšího pokoje a tam si vzala šaty na sebe a vzala si zbraně, otevřela jsem opatrně dveře, zahlédla jsem dole, stíny, naskočila mi husina, potichu a rychle jsem doběhla za Lali, probudila jsem ji." Lali jsme v rodišti démonů, jsou tu sestry Temnoty a vraždí vězně !" 


[img=(350px,350px)]http://s1.zerochan.net/Kirito.(GGO).600.1051177.jpg[/img]

[img=(700px,700px)]http://fc05.deviantart.net/fs71/f/2012/217/0/5/knight_girl_by_exphrasis-d59x8qd.jpg[/img]

Za Lali se objevil její Hideaki a zmizel i s ní. Podlomily se mi nohy a mám ruka, která se před chvíli toužila dotknout Lali, spadla na podlahu jako uvadlá růže." Nechali mě tady...nechali..nechali..nechali !!" Už nebylo pochyb, že já tady zůstanu uvězněna, přece mě měla Lali pomoci utéct. Stoupla jsem si a šla najít toho kluka z minula, ani on nebyl nikde. Něco mě podmetlo a vhodilo do propasti, o hodně kamenů jsem se praštila, škrábla..všechno tohle brzdilo můj dopad, díky tomu jsem to přežila. Ležela jsem na zemi s menším vyraženým dechem." Onegai..onegai..onegai mina.." Nikdo mě ale neslyšel. Přede mnou se zjevila Seraphin i s ostatními sestry Temnoty.

Nana:

Lala:

Ding Dong:

Seraphin:

Naprosto oslepena a zmlácena, jsem se snažila dostat pryč, našla jsem portál, ale mé síly mě zradily a já jsem se mohla jedině plazit po zemi a doufat, že mě ony nenajdou, avšak nevím co čekat, ještě jedna věc...jak jsem mohla najít portál? Jednoduše jakákoliv nadpozemská bytost ho dokáže vycítit. Avšak nevím kam vede, možná na horší místo, možná na lepší, to nevím. Bohužel risk je zisk.

Portálem prošel chlapec. Svůj pohled nechal ležet na dívce, která se plazila jeho směrem. Chytl ji něžně za bradu a přitom si dřepl." Co taková slušná dívka, dělá zde v místě, kde nikdo neuteče ?" Zeptal se zvědavě a šibalsky se pousmál, avšak to dívka nemohla vědět, když byla slepá..teda prozatím, možná ji zachráním.

Napsala bych, že můj pohled upěl na chlápkovi, ale bohužel jsem neviděla nic jen jsem si dělala přibližnou siluetu. Nezmohla jsem se ani na slovo, jeho hlas mě ukonejšil a já se zklidnila. Ani nevím jak, ale slyšela jsem jenom jeho hlas a to jak mě zvedá a odnesl portálem vpřed.