Tohle je vyprávění o tom, co se stalo hodně hodně dávno, to zde na téhle pusté ledové zemi nic nebylo a ani nežilo. Je to velice důležitý příběh, protože vysvětluje, jak se náš svět stal tím čím je.
Bylo to v době, kdy se zdálo, že se na celém světě povedlo dodržet slíbený mír. Chlapci začali nosit velice zvláštní oblečení čím dál víc se stávali být slušnými a společenskými, mezitím co některé dívky se staly ještě více podobné prostitutkám a některé zase roztomilými lolitky. V těch dobách žila v jedné odlehlé japonské vesnici holčička, která se jmenovala Kyasarin (Catherine) Besarius. Bydlela v jednom z domů, které stály pěkně v řadě a byly propojeny půdou. Jedno odpoledne si hrála v zahrádce za domem, když najednou se ve vedlejší zahradě objevil podivný kluk, vyšplhal na zeď a díval se na ni. Velice ji to překvapilo, protože v tom domě nikdy žádné děti nebyly, bydlel tam jenom pan Raidon a slečna Raidon, starý mládenec a stará panna, kteří žili spolu. Zvědavě se tedy ohlédla. Ten kluk byl strašně špinavý, jako kdyby se hrabal rukama v hlíně, pak dlouho brečel a nakonec si těma rukama otřel obličej. Ostatně právě tohle ten kluk před chvílí udělal.
"Ahoj," řekla Kyasarin.
"Ahoj," kývl kluk." Jak se jmenuješ?"
"Kyasarin," odpověděla Kyasarin. "A ty?"
"Ryuu," řekl chlapec.
"To je legrační jméno!" podivila se Kyasarin.
"Není ani z poloviny tak legrační jako Kyasarin," odsekl Ryuu.
"Ale je," nedala se Kyasarin.
"Ale není," trval na svém Ryuu.
"No, ale já si aspoň myji obličej," na to Kyasarin.
"A ty bys to měl dělat taky, zvlášť když..." nedopověděla. původně chtěla říct: zvlášť když brečíš, ale pak si pomyslela, že by to nebylo zdvořilé.
Předmět: příběh ctaherine